Aktuálně

Konzertreihe für verfemte Musik fand zum zweiten Mal in Siebenbürgen statt

Die Prager Sängerin Irena Troupova lotete mit ihrer wundervollen Stimme tatsächlich Tiefen aus und kitzelte Sterne. Die Veranstalterder zweiten Konzertreihe für verfemte Musik hatten nicht zu vielversprochen. Sie hatten sich auch diesmal viel vorgenommen und könnenauf eine erfolgreiche Zeit in Siebenbürgen zurückblicken…

Pražská zpěvačka Irena Troupová svým nádherným hlasem pronikla do hlubin a polechtala hvězdy. Pořadatelé druhého ročníku koncertní řady pro ostrakizovanou hudbu nezaostali za svými sliby. Opět měli ambiciózní plány a mohou se ohlédnout za vydařeným ročníkem v Transylvánii…

Hermannstädter Zeitung, 5. října 2012

(…) Gebannt hört man zu, wenn Irena Troupová Lieder von Viktor Ullmann, Norbert von Hannenheim und Philip Herschkowitsch singt. Zu bewundern sind die Sprünge von den höchsten Tönen zu den grundtiefen, die sie nicht nur ungetrübt, sondern auch noch textverständlich vortrug. Unterstützt, gestützt wurde sie dabei durch den Pianisten Jan Dušek. Blankpolierte Juwelen der Tonkunst. “Athenäumswürdig”, wie sich derBukarester Musikkritiker Dumitru Avakian dazu äußerte. Encore, “rein fürs Herz”, waren ihre Zugaben, “Lieder aus Teschen”, Volkslieder, die von Erwin Schulhoff mit Kunst aufbereitet, nichts als das pure Vergnügen sind und sich dazu eignen, auf dem Heimweg nachgeträllert zu werden – was auch geschah.

(…) Když Irena Troupová zpívá písně Viktora Ullmanna, Norberta von Hannenheima a Philipa Herschkowitsche, člověk poslouchá jako uhranutý. Obdivuhodné jsou skoky od nejvyšších tónů k nejhlubším, které zpívala nejen bez obalu, ale i s jasnou výslovností. Zpěvačku podpořil klavírista Jan Dušek. Vybroušené klenoty zvukového umění. „Hodné Athenaea“, jak se vyjádřil bukurešťský hudební kritik Dumitru Avakian. Přídavkem, “ čistě pro srdce“, byly jejich „Písně z Těšínska“, lidové písně, které Erwin Schulhoff umělecky zpracoval, nejsou ničím jiným než čistým potěšením a hodí se k tomu, abyste si je cestou domů pobrukovali – což se také stalo.

Siebenbürgische Zeitung, 31. října  2012

Jednoznačnou dominantou představení byl navýsost tvořivý výkon Ireny Troupové. Nesmírně obtížný part obdařila technickou precizností i poučeným vhledem do historizujících hudebně-stylových nároků (totéž ostatně možno konstatovat, když zasvěceně interpretuje hudbu novodobou). Jiskřivý výraz v podání této mimořádně nadané a disponované pěvkyně podpořený skvělou technikou jedinečně prostupoval a ozvláštňoval každou frázi, včetně koloraturních detailů, a tak vlastně spoludefinoval skrytý dramatismus jinak statického díla spočívající právě v hudbě a poezii.

Julius Hůlek, Hudební rozhledy (2012), ročník 65, číslo 09

Na zmíněném koncertu sopranistka Irena Troupová přednesla svým příjemným lehkým hlasem několik Satieho písní za doprovodu Moniky Knoblochové, jež tentokrát zasedla u klavíru (většinou ji známe jako cembalistku nebo hráčku na klavír kladívkový). Šlo hlavně o lyrické miniatury, ale uplatnila i svůj komický talent: v jednom z Chansonů, který odzpívala s lahví vína v ruce „v ovíněném stylu“, či ve větší ploše Chez le docteur, která pojednává o pánovi, jenž vyhledá lékaře, neboť má „plynatý žaludek“. Doktor zahájí operaci a sděluje pacientovi, co všechno v jeho útrobách našel a v jakém stavu jsou jeho orgány. Jediným číslem, které zaznělo a nebylo od Satieho, byl cyklus Francise Poulenca La courte pille, kde Irena Troupová opět vystihla změny nálad jednotlivých písní: něžný Spánek, groteskní Jaké to dobrodružství, Ba, Be, Bi, Bo, Bu a Carafon či lyrickou Královnu srdcí.

Pavel Šimáček, Opera plus, 23. 3. 2010.

Celou recenzi najdete zde.