Recenze

Podobně jako ve třetí skladbě večera nelze pěveckému kvartetu Irena Troupová, Martin Kotulan, Kornél Mikecz a František Sliž nic vytknout. Všechny tóny byly zazpívány čistě, perfektně ladily a zpěváci do zpěvu dodávali potřebný výraz. Podobně tomu bylo i u orchestru. BCO bylo pod vedením Pavla Šnajdra skvěle sehrané a velmi dobře pracovalo s dynamikou.

Děkujeme za krásnou recenzi Petru Mečkovskému na portálu Brno Město hudby! Koncert Nové mysterium byl pro všechny opravdu krásným předvánočním zážitkem.

Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Neviem si predstaviť mnoho speváčok, ktoré by sa Messiaenovho cyklu ujali tak uhrančivo, ako Irena Troupová. Už z popisu tohto cyklu totiž musí byť jasné, že „krásny spev“ v tomto prípade nebude stačiť a že takmer kľúčovou je schopnosť sprostredkovať poslucháčom určitú mystickosť cyklu. Hlas sa tu naviac ocitá v rôznych polohách – interpretka sa napríklad dostávala do rovín, ktoré pripomínali zvukovosť takzvanej etnickej hudby. Zveriť opus Troupovej, ktorá patrí k veľmi všestranným a originálnym speváčkam, tak bolo v tomto zmysle skvelým nápadom. Divákov si podmaňovala v každom momente: od chvejivého pianissima La ville qui dormait, toi; až po vzdialené, záverečné brumendo v Dans le noir, spievanom takmer v úplnej tme. Krásne zneli melodické, repetované frázy Bonjour toi, colombe verte (tie sa opakujú aj v ďalších častiach), naturalisticky pôsobilo dramatické Montagnes, v ktorom Troupová predviedla bezchybnú deklamáciu, priestor na niekoľkých miestach ostro preťali odzbrojujúce výkriky „Ahi!“. Pre mňa – určite nezabudnuteľný zážitok.

Lucia Maloveská, klasikaplus.cz, 10. 5. 2022.

Plné znění recenze na první abonentní koncert Lieder Company s názvem Zpěv lásky a smrti najdete zde.

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr. (…) Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. (…)

Lukáš Pavlica, mestohudby.cz, 24. 11. 2021. Plné znění recenze na druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra najdete zde.

Quite aside from the subtlety of her phrasing and interpretation, Troupová’s voice has that rare quality that makes it sound as if the top were limitless. Although she does no go into alt, her high range is so pure, clean and open that it sounds as if she could easily soar into the soprano stratosphere any time she wanted to, and this is her greatest asset as a singer.

Kromě jemnosti frázování a interpretace má hlas Troupové tu vzácnou vlastnost, že zní, jako by jeho vrchol byl neomezený. Ačkoli nepřechází do altu, její výšky jsou tak ryzí, čisté a otevřené, že to zní, jako by se mohla kdykoli snadno vznést do sopránové stratosféry, a to je její největší pěvecká přednost.

Lynn René Bayley, THE ART MUSIC LOUNGE, An Online Journal of Jazz and Classical Music, 14. 10. 2021.

Celou recenzi najdete zde.

(…) Nasledujúce piesne Viktora Ullmanna, Herbst (Jeseň), Tote wollen nicht verweilen (Mŕtvi nechcú zostávať) a Erwachen zu Weihnachten (Vianočné prebudenie), podala nesmierne sugestívne Irena Troupová, ktorá Ullmannovej vokálnej tvorbe venovala aj dvojicu kompaktných diskov.

Ullmann bol žiakom Arnolda Schönberga, s čím iste súvisí aj charakter jeho hudby: od tonality sa odkláňa, v horizontále len málokedy vysledujeme tradičné melodické postupy, čím stúpajú obzvlášť nároky na interpreta. Troupová sa s Ullmannovou hudbou vysporiadala výborne, vhodne zasadzovala svoj hlas aj do iných než „klasických“ polôh, čím vyzdvihla nevšedné, často tajomné vyznenie diela.

Lucia Maloveská, klasikaplus.cz, 7. 12. 2019.

Celou recenzi najdete zde.

S výběrem děl terezínských skladatelů vystoupila Irena Troupová a Jan Dušek 22. 8. 2019 v rámci festivalu Věčná naděje. Ohlédnutí za koncertem zprostředkoval Lukáš Pavlica v recenzi pro časopis Harmonie:

(…) Ten pravý závěr však přišel teprve v podobě dechberoucího přídavku Kaddish od Maurice Ravela. Irena Troupová zde vyložila všechna interpretační esa na stůl – křehkou křišťálovost svého hlasu, jemnou práci s frázováním a dynamikou, zcela účelně užité vibrato a velké pochopení židovské melodiky, kterou zpěvačka uchopila s takřka posvátnou pokorou.

Celou recenzci najdete zde.

[…] Druhou protagonistkou večera byla sopranistka Irena Troupová jako múza Erató. V daném stylu je i teoreticky velmi erudovaná. Frázuje plasticky, plynule, s klidnou kantilénou, lehce zvládá hlasový rozsah náročného partu i bravuru běhů. Dovede předvést technicky dobře zvládnutý trylek i výrazově zapůsobit. Takové pěvecké výkony přesvědčí o správnosti poučené interpretace, protože jasně nesou své klady oproti pěveckému univerzalismu, v jehož pojetí si pamatuji dříve prováděná barokní díla (třeba plzeňského Tamerlana z konce 60. let nebo operu svého jmenovce Constanza e fortezza, která se v Praze měnila v neobyčejnou nudu kvůli strojovému tempu, stereotypnosti a právě pěveckémů univerzalismu v jedné jediné poco fortové dynamice).

Jiří Fuchs, klasikaplus.cz, 27. 7. 2019.

Celou recenzi najdete zde.

Velmi originální rovinu skladby tvořil part sólistky (sopranistka Irena Troupová). Přestože hudebně často korespondoval s ansámblem, jeho celkové pojetí bylo jiné. Jako by do vážné kompozice nahlížel onen dětský pohled – hudba měla často charakter až říkadlový, recitativní, přesto vážný a strukturně složitý. A právě propojení dětského pohledu se stylizací zkušeného a vytříbeného autora působilo ve skladbě nejosobitěji. Ondřej Štochl dosáhl očekávaných kvalit; lze konstatovat, že posunuje svůj hudební jazyk do nových koncepčních možností.

(…)

Následovalo dílo skladatele-světoobčana Györgyho Ligetiho (1923–2006) Mysteries of the Macabre (z roku 1991), suita tří árií z opery Le Grand Macabre. Autor v postavě zvané Gepopo, znázorňující militantního tupce a fízla, vytváří šílenou grotesku plnou absurdity. Redukci původně symfonického obsazení do komorního ansámblu vytvořil s autorovým svolením Elgar Howarth. V provedení Brno Contemporary Orchestra byla brilantním divertimentem. Strhujícím způsobem se na tom podílela sólistka Irena Troupová i jednotliví členové orchestru. Díky charakteru díla došlo k dalšímu obsahovému posunu, tentokrát naprosto přirozeně.

Radim Bednařík, Operaplus.cz,  7. 6. 2019.

Recenzi nevšedního koncertu Brno Contemporary Orchestra k závěru sezóny si můžete přečíst zde.

Následující dílo Geralda Resche Střepina pro zpěv a klarinet bylo napsáno na slova básně Waltraud Seidlhofer. Více než významovostí textu se však autor inspiroval jeho grafickým uspořádáním, kdy jsou slova nebo fráze různě rozděleny přes stránku a nevytvářejí tak ucelené věty. Sám skladatel říká, že ho fascinovalo spojení „graficky přísné formy a volného čtení.“ Podobného efektu pak chtěl docílit i v kompozici: přes báseň umístil mřížku, kterou vytvořil základní strukturu, úseky, fráze, rytmus. V rámci provedení skladby byl fascinující zejména výkon Ireny Troupové, která přesnou dikcí, frázováním a skvělým zvládnutím zpívaných i hovořených, nebo zkrátka do jisté míry zvukomalebných pasáží dílo opravdu ozdobila.

Lucie Malenovská, Harmonie online, 15. 6. 2018.

Celou recenzi Lucie Malenovské k závěrečnému koncertu ansámblu Konvergence Prostor…interakce najdete na webu Harmonie online.

Pokud mohu soudit, řekla bych, že se interpretka v posledních letech „našla“ právě ve zmíněném – především německojazyčném – písňovém repertoáru, který dokáže tlumočit s velkou přesvědčivostí a především s hlubokým porozuměním smyslu zpívaného textu. Domnívám se také, že se tato sugestivnost a přesvědčivost interpretace Ireny Troupové mnohem více než na nahrávkách projevuje při jejích živých vystoupeních na koncertním pódiu, kdy máme možnost vnímat nejenom její hlas, ale celou její osobnost v její bezprostřední – a pomíjivé – fyzické přítomnosti.

Jarmila Gabrielová, Harmonie online, 6. 6. 2018.

Celou recenzi Jarmily Gabrielové na koncert Těžké je opustit krásu najdete na stránkách časopisu Harmonie online. Fotografie si můžete prohlédnout v sekci Galerie.