Jedinečný Messiaen Ireny Troupové

Neviem si predstaviť mnoho speváčok, ktoré by sa Messiaenovho cyklu ujali tak uhrančivo, ako Irena Troupová. Už z popisu tohto cyklu totiž musí byť jasné, že „krásny spev“ v tomto prípade nebude stačiť a že takmer kľúčovou je schopnosť sprostredkovať poslucháčom určitú mystickosť cyklu. Hlas sa tu naviac ocitá v rôznych polohách – interpretka sa napríklad dostávala do rovín, ktoré pripomínali zvukovosť takzvanej etnickej hudby. Zveriť opus Troupovej, ktorá patrí k veľmi všestranným a originálnym speváčkam, tak bolo v tomto zmysle skvelým nápadom. Divákov si podmaňovala v každom momente: od chvejivého pianissima La ville qui dormait, toi; až po vzdialené, záverečné brumendo v Dans le noir, spievanom takmer v úplnej tme. Krásne zneli melodické, repetované frázy Bonjour toi, colombe verte (tie sa opakujú aj v ďalších častiach), naturalisticky pôsobilo dramatické Montagnes, v ktorom Troupová predviedla bezchybnú deklamáciu, priestor na niekoľkých miestach ostro preťali odzbrojujúce výkriky „Ahi!“. Pre mňa – určite nezabudnuteľný zážitok.

Lucia Maloveská, www.klasikaplus.cz, 10. 5. 2022. Plné znění recenze najdete zde.

Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr. (…) Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. (…)

Lukáš Pavlica, www.mestohudby.cz, 24. 11. 2021. Plné znění recenze najdete zde.

Troupová Sings Ullmann

Quite aside from the subtlety of her phrasing and interpretation, Troupová’s voice has that rare quality that makes it sound as if the top were limitless. Although she does no go into alt, her high range is so pure, clean and open that it sounds as if she could easily soar into the soprano stratosphere any time she wanted to, and this is her greatest asset as a singer.

Lynn René Bayley, THE ART MUSIC LOUNGE, An Online Journal of Jazz and Classical Music, 14. 10. 2021. Celou recenzi najdete zde.

Hudba z Terezína jako zneklidňující memento. Gideon Klein by měl sto let

(…) Nasledujúce piesne Viktora Ullmanna, Herbst (Jeseň), Tote wollen nicht verweilen (Mŕtvi nechcú zostávať) a Erwachen zu Weihnachten (Vianočné prebudenie), podala nesmierne sugestívne Irena Troupová, ktorá Ullmannovej vokálnej tvorbe venovala aj dvojicu kompaktných diskov.

Ullmann bol žiakom Arnolda Schönberga, s čím iste súvisí aj charakter jeho hudby: od tonality sa odkláňa, v horizontále len málokedy vysledujeme tradičné melodické postupy, čím stúpajú obzvlášť nároky na interpreta. Troupová sa s Ullmannovou hudbou vysporiadala výborne, vhodne zasadzovala svoj hlas aj do iných než „klasických“ polôh, čím vyzdvihla nevšedné, často tajomné vyznenie diela.

Lucia Maloveská, Klasikaplus.cz, 7. 12. 2019. Celou recenzi najdete zde.

S Věčnou nadějí opět v Praze

(…) Ten pravý závěr však přišel teprve v podobě dechberoucího přídavku Kaddish od Maurice Ravela. Irena Troupová zde vyložila všechna interpretační esa na stůl – křehkou křišťálovost svého hlasu, jemnou práci s frázováním a dynamikou, zcela účelně užité vibrato a velké pochopení židovské melodiky, kterou zpěvačka uchopila s takřka posvátnou pokorou.

Lukáš Pavlica, Harmonie, 4. 9. 2019. Celou recenzci najdete zde.

Händelova Terpsichora v Českém Krumlově jako báječné osvěžení horkého léta

[…] Druhou protagonistkou večera byla sopranistka Irena Troupová jako múza Erató. V daném stylu je i teoreticky velmi erudovaná. Frázuje plasticky, plynule, s klidnou kantilénou, lehce zvládá hlasový rozsah náročného partu i bravuru běhů. Dovede předvést technicky dobře zvládnutý trylek i výrazově zapůsobit. Takové pěvecké výkony přesvědčí o správnosti poučené interpretace, protože jasně nesou své klady oproti pěveckému univerzalismu, v jehož pojetí si pamatuji dříve prováděná barokní díla (třeba plzeňského Tamerlana z konce 60. let nebo operu svého jmenovce Constanza e fortezza, která se v Praze měnila v neobyčejnou nudu kvůli strojovému tempu, stereotypnosti a právě pěveckémů univerzalismu v jedné jediné poco fortové dynamice).

Jiří Fuchs, Klasikaplus.cz, 27. 7. 2019. Celou recenzi najdete zde.

Koncert pro zlobivé děti 18+ a jejich rodiče

Velmi originální rovinu skladby tvořil part sólistky (sopranistka Irena Troupová). Přestože hudebně často korespondoval s ansámblem, jeho celkové pojetí bylo jiné. Jako by do vážné kompozice nahlížel onen dětský pohled – hudba měla často charakter až říkadlový, recitativní, přesto vážný a strukturně složitý. A právě propojení dětského pohledu se stylizací zkušeného a vytříbeného autora působilo ve skladbě nejosobitěji. Ondřej Štochl dosáhl očekávaných kvalit; lze konstatovat, že posunuje svůj hudební jazyk do nových koncepčních možností.

(…)

Následovalo dílo skladatele-světoobčana Györgyho Ligetiho (1923–2006) Mysteries of the Macabre (z roku 1991), suita tří árií z opery Le Grand Macabre. Autor v postavě zvané Gepopo, znázorňující militantního tupce a fízla, vytváří šílenou grotesku plnou absurdity. Redukci původně symfonického obsazení do komorního ansámblu vytvořil s autorovým svolením Elgar Howarth. V provedení Brno Contemporary Orchestra byla brilantním divertimentem. Strhujícím způsobem se na tom podílela sólistka Irena Troupová i jednotliví členové orchestru. Díky charakteru díla došlo k dalšímu obsahovému posunu, tentokrát naprosto přirozeně.

Radim Bednařík, Operaplus.cz,  7. 6. 2019. Celou recenzi najdete zde.

Prostor…interakce. Závěrečný koncert Konvergence

Následující dílo Geralda Resche Střepina pro zpěv a klarinet bylo napsáno na slova básně Waltraud Seidlhofer. Více než významovostí textu se však autor inspiroval jeho grafickým uspořádáním, kdy jsou slova nebo fráze různě rozděleny přes stránku a nevytvářejí tak ucelené věty. Sám skladatel říká, že ho fascinovalo spojení „graficky přísné formy a volného čtení.“ Podobného efektu pak chtěl docílit i v kompozici: přes báseň umístil mřížku, kterou vytvořil základní strukturu, úseky, fráze, rytmus. V rámci provedení skladby byl fascinující zejména výkon Ireny Troupové, která přesnou dikcí, frázováním a skvělým zvládnutím zpívaných i hovořených, nebo zkrátka do jisté míry zvukomalebných pasáží dílo opravdu ozdobila.

Lucie Malenovská, Harmonie online, 15. 6. 2018. Celou recenzi najdete zde.

Těžké je opustit krásu. Pražské jaro 2018

Pokud mohu soudit, řekla bych, že se interpretka v posledních letech „našla“ právě ve zmíněném – především německojazyčném – písňovém repertoáru, který dokáže tlumočit s velkou přesvědčivostí a především s hlubokým porozuměním smyslu zpívaného textu. Domnívám se také, že se tato sugestivnost a přesvědčivost interpretace Ireny Troupové mnohem více než na nahrávkách projevuje při jejích živých vystoupeních na koncertním pódiu, kdy máme možnost vnímat nejenom její hlas, ale celou její osobnost v její bezprostřední – a pomíjivé – fyzické přítomnosti.

Jarmila Gabrielová, Harmonie online, 6. 6. 2018. Celou recenzi najdete zde.

Nový rozměr staré hudby. Znovuobjevené Bendovy a Voříškovy kantáty

Jedným z ťažiskových čísel koncertu bola svetská kantáta Jiřího Antonína Bendu Amynts Klagen (v preklade Amyntov nárek). Text kantáty je ľúbostnou básňou, ktorá opisuje smútok z úteku milovanej Lalage. Z toho vyplýva aj charakter diela. Dramatické, tragické úseky sú striedané s nežnejšími, ktoré sú napríklad spomienkou na Lalage. Všetky náladové odtiene skvele vystihla sólistka, špecialistka na starú, ale aj súčasnú hudbu Irena Troupová. Napokon, s textom bola pravdepodobne dobre stotožnená, keďže v bulletine bola ako prekladateľka uvedená práve ona. Troupová patrí k umelcom, ktorí si svojou prirodzenou suverenitou dokážu publikum získať od prvého tónu. Jej jasný, prierazný soprán znel pôsobivo najmä vo vyšších polohách, v tých nižších už trochu strácal na výraznosti. K hudbe tohto obdobia však Troupovej prejav výborne sedí.

Lucia Maloveská, Opera plus, 1. 12. 2017. Celou recenzi najdete zde.

Slavnostní píseň mi ze srdce tryská: Orchestr Berg korunoval Krále Davida

Arcidiecézní katedrála svatého Václava v Olomouci hostila v neděli 8. října program Podzimního festivalu duchovní hudby. Orchestr Berg zde ve spolupráci se smíšeným sborem Ars Brunensis a sólisty představil rekonstrukci původní podoby oratoria Arthura Honeggera Král David. […] Díky akustickým vlastnostem olomouckého dómu byl celkově nejzřetelnějším sólovým hlasem jasný, plný a vyvážený soprán Ireny Troupové. […] Závěrečný obraz, smrt Davidova, byl bezesporu naprostým vyvrcholením večera: Výrazově nanejvýš citlivý soprán si předává své aleluja s jednolitým a sebejistým sborem.

Jan Borek, Harmonie online, 11. 10. 2017. Celou recenzi najdete zde.

Kerzen in der Nacht – Festival junger Künstler Bayreuth

Obwohl von der Interpretation Alter Musik kommend findet sich Irena Troupowá im Kunstlied der Modernen wunderbar zurecht. Mit einem ebenso klaren wie ausdrucksstarken Stimmvolumen meisterte sie diesen anspruchsvollen und nahezu zweistündigen Konzertabend bravourös. Das Zusammenspiel mit dem erstklassigen Pianisten Jan Dušek gelang über die gesamte Konzertdauer hervorragend.

Redakce, Der Neue Wiesentbote, 21. 8. 2017. Celou recenzi najdete zde.

Kerzen in der Nacht – Festival junger Künstler Bayreuth

Eine Auswahl lieblicher Volkslieder und Tänze aus Schlesisch-Tschechien beschloss die Programmvielfalt. Heimatgefühle als Inspirationsquelle verbanden sich mit einer einzigartigen Folkloresammlung des Komponisten Erwin Schulhoff. Irena Troupová verstand es, diese Klangwelten mit emotionaler Tiefe wirkungsvoll im Rahmen eines faszinierenden Gesamtwerkes zu vereinen. “Drei jiddische Lieder – Brezulinka Op. 53” des Komponisten Viktor Ullmann verliehen der lyrischen Atmosphäre zusätzlichen Glanz. Bei solch famoser Gesangs- und Musizierkunst waren die stürmisch geforderten Zugaben Pflicht. PHDr. Magdalena Zivná hatte die Besucher zu Beginn des Konzertes in das Thema des stillen Widerstandes eingeführt.
Robert Dotzauer, www.onetz.de, 20. 8. 2017. Celou recenzi najdete zde.

ULLMANN: Schwer ist’s, das Schöne zu Lassen

Czech soprano Irena Troupová, who began her career as an early-music specialist, is a gratifyingly clear exponent of these challenging, grippingly individual songs. They demand complete musical and intonational assurance, which she provides in abundance. She’s comfortable with the angular intervallic leaps of “Aus dem Häuschen in den Garten,” another Steffen verse, and a song such as “Sonnenuntergang,” with its treacherously high middle section, could easily have sounded shrill in the hands of an artist with less vocal control. Troupová even sounds right at home with the Drei Jiddische Lieder, the standout of which is “A Mejdel in die Johren,” with its mix of tragedy, reproach and humor.

Joshua Rosenblum, www.operanews.com, March 2016. Celou recenzi najdete zde.

ArcoDiva releases a two-CD album of the songs of Viktor Ullmann

Troupová-Wilke is entirely at ease with the demands of all of the songs on this recording. One clearly cannot escape those wide leaps and chromatic intervals, but she sings them with a rhetoric than makes them sound perfectly natural. Dušek is, for the most part, a supporting accompanist; but every now and then Ullmann provides him with a passage that advances into the foreground. Hopefully this album will encourage more soprano vocalists to explore this highly engaging repertoire.

Celou recenzi najdete zde.

Viktor Ullmann: Těžké je opustit krásu

Právě písňová tvorba tvoří podstatnou část Ullmannova díla a je základem pro pochopení jeho hudební řeči. Ullmannovo mistrovství je ve vystižení sdělení textů. Pro dosažení konkrétní nálady hlas nešetří. Má mimořádné nároky na časté a velké změny polohy hlasu a jeho barvy, v popředí je výraz, dramatičnost i kontrasty v témbrech, které umocňují velké intervalové skoky… To vše Irena Troupová předvedla s lehkostí a naprostým porozuměním pro Ullmannovu hudební řeč i obsah samotných textů. Do Ullmannovy hudební duše se při poslechu doslova noříme každou další písní i díky citlivému a promyšlenému doprovodu Jana Duška.

Markéta Vejvodová, Harmonie 12/2015. Celou recenzi najdete zde.

Hudební básně Viktora Ullmanna v podání Ireny Troupové

Velký obdiv tu patří především Ireně Troupové. Ullmann pro dokonalé vystižení nálad textů hlas skutečně nešetří. Má naopak velké nároky na časté a velké změny polohy hlasu, jeho barvy, výrazu, dramatičnosti, kontrastů v témbrech…To vše Irena Troupová předvedla s lehkostí a naprostým porozuměním pro Ullmannovu hudební řeč  i obsah samotných textů.

Je přirozené, že po mnoha letech prožitých v Berlíně byl pro Irenu Troupovou zpěv písní v německém jazyce spíše samozřejmostí. Její znalost německého jazyka se blíží znalosti rodilého mluvčího a nejinak je to i s výslovností. O to více jsem ocenila také skvěle interpretované písně v jazyce anglickém a na samotný závěr také v jidiš!

(…) Ullmann se ve zhudebnění textů zcela soustředil na jejich obsah, nikoliv na formu sonetů. Ve velmi uvolněné harmonii pro dosažení správného citového rozpoložení hojně používal intervalové skoky, polyfonní techniky i častou chromatiku… Jejich interpretace je proto pro každou sopranistku skutečnou výzvou a Irena Troupová tyto křehké milostné texty ve svém podání povýšila na vyšší úroveň.

Markéta Vejvodová, Harmonie online, 27. 5. 2015. Celou recenzi najdete zde.

Brno Contemporary Orchestra: Ctnosti a neřesti

Obrovsky smekám před Irenou Troupovou, která mě svým výkonem zcela strhla. Toto Mystérium smrti posunul na hranici obecné známosti právě neskutečný výkon Barbary Hannigan. Nepatří mi zde v žádném případě srovnání těchto dvou dam, ovšem velmi osobitě pojatý part varujícího šéfa tajné policie Gepopa mě zcela uhranul. I publikum i účinkující se dobře bavili, což zde v žádném případě nebylo na škodu a spíše to posouvalo celý kus rychle kupředu. Místy snad až příliš rychle a hlasitě, prsty v uších jsou v očích nás potměšilců vždy znamením dobré zábavy. Brno Contemporary Orchestra zavřela velmi povedený večer velmi osobitým prásknutím dveřmi.

Šimon Kořený, Opera PLUS, 20. 11. 2014. Celou recenzi najdete zde.

M. Kopelent: Musica

(…) Je třeba vyzdvihnout neuvěřitelný výkon hlavní sólistky Ireny Troupové, která extrémním úkolem proplula bez sebemenšího intonačního zaváhání. Nikde jsem v mimořádně vypjatých úsecích neměl pocit, že by trpěla výraznější hlasovou únavou. Je to dané opravdu zvládnutou hlasovou technikou.

Jan Fila, A tempo revue, 26. 10. 2010. Celou recenzi najdete zde.

Festival komorní hudby Český Krumlov 2012

Jednoznačnou dominantou představení byl navýsost tvořivý výkon Ireny Troupové. Nesmírně obtížný part obdařila technickou precizností i poučeným vhledem do historizujících hudebně-stylových nároků (totéž ostatně možno konstatovat, když zasvěceně interpretuje hudbu novodobou). Jiskřivý výraz v podání této mimořádně nadané a disponované pěvkyně podpořený skvělou technikou jedinečně prostupoval a ozvláštňoval každou frázi, včetně koloraturních detailů, a tak vlastně spoludefinoval skrytý dramatismus jinak statického díla spočívající právě v hudbě a poezii.

Julius Hůlek, Hudební rozhledy

Veranstalter versprachen nicht zu viel Konzertreihe für verfemte Musik fand zum zweiten Mal in Siebenbürgen statt

Die Prager Sängerin Irena Troupova lotete mit ihrer wundervollen Stimme tatsächlich Tiefen aus und kitzelte Sterne. Die Veranstalterder zweiten Konzertreihe für verfemte Musik hatten nicht zu vielversprochen. Sie hatten sich auch diesmal viel vorgenommen und könnenauf eine erfolgreiche Zeit in Siebenbürgen zurückblicken….

Hermannstädter Zeitung, 5. Oktober 2012

Drei Wochen MUZICA SUPRIMATA

(…) Gebannt hört man zu, wenn Irena Troupová Lieder von Viktor Ullmann, Norbert von Hannenheim und Philip Herschkowitsch singt. Zu bewundern sind die Sprünge von den höchsten Tönen zu den grundtiefen, die sienicht nur ungetrübt, sondern auch noch textverständlich vortrug.Unterstützt, gestützt wurde sie dabei durch den Pianisten Jan Dušek. Blankpolierte Juwelen der Tonkunst. “Athenäumswürdig”, wie sich derBukarester Musikkritiker Dumitru Avakian dazu äußerte. Encore, “rein fürs Herz”, waren ihre Zugaben, “Lieder aus Teschen”, Volkslieder, die von Erwin Schulhoff mit Kunst aufbereitet, nichts als das pure Vergnügen sind und sich dazu eignen, auf dem Heimweg nachgeträllert zu werden – was auch geschah.

Siebenbürgische Zeitung, 31. Oktober  2012

Večer s Erikem Satiem

Na zmíněném koncertu sopranistka Irena Troupová přednesla svým příjemným lehkým hlasem několik Satieho písní za doprovodu Moniky Knoblochové, jež tentokrát zasedla u klavíru (většinou ji známe jako cembalistku nebo hráčku na klavír kladívkový). Šlo hlavně o lyrické miniatury, ale uplatnila i svůj komický talent: v jednom z Chansonů, který odzpívala s lahví vína v ruce „v ovíněném stylu“, či ve větší ploše Chez le docteur, která pojednává o pánovi, jenž vyhledá lékaře, neboť má „plynatý žaludek“. Doktor zahájí operaci a sděluje pacientovi, co všechno v jeho útrobách našel a v jakém stavu jsou jeho orgány. Jediným číslem, které zaznělo a nebylo od Satieho, byl cyklus Francise Poulenca La courte pille, kde Irena Troupová opět vystihla změny nálad jednotlivých písní: něžný Spánek, groteskní Jaké to dobrodružství, Ba, Be, Bi, Bo, Bu a Carafon či lyrickou Královnu srdcí.

Pavel Šimáček, 23. 3. 2010, Opera plus.